Jak je všeobecně známo, pod pojmem „vzdělávání“ si různí lidé vybavují různé aktivity, které se daného tématu týkají nebo můžou týkat. Podle mého názoru zde můžeme zařadit:
– povinnou školní docházku (počínaje mateřskou školou a konče základní školou)
– studium ve výučním oboru
– studium na střední škole
– pomaturitní studium
– dálkové studium
– studium na vyšší odborné škole nebo vysoké škole
– doktorandské studium
– samovzdělávání nebo samostudium
– četbu odborné literatury a odborných internetových článků
– účast na zájmových kroužcích všeho druhu
– účast na školeních, vzdělávacích a zájmových akcích (např. z oblasti umění, hudby, vědy, jazyků, kultur, náboženství, koncertů, olympiád, atd.)
Jistě jste si všimli, že od „povinných“ forem vzdělávání, které jsou součástí naší kultury postupně přecházíme k pojmům vzdělávání, kde nacházíme větší svobodu, kreativitu a možnost realizovat se.
Vzdělávání je výzvou k překonávání sebe sama, dokud se budou lidé snažit posunout se dále a budou zkoušet učit se něco nového, vždy po této cestě získají nové zkušenosti a zážitky. I když se třeba úplně nenaučí to, co bylo jejich původním cílem, tak přesto se něčemu naučí a získají nové dovednosti.
Z toho vyplývá, že vzdělávání je cesta a ne cíl. Přeji všem lidem, aby neustále hledali nové cesty a nezavírali se ve svém umělém mikrosvětě (ačkoliv je to pohodlné a tam se cítí být v bezpečí). Spousta z nás namítne, že jsou již dost staří a nemíní se účastnit nových, vyžadujících velké nasazení aktivit. S tím nelze nesouhlasit, naproti tomu je třeba hledat nové cesty vzdělávání sebe sama, způsobem který nám vyhovuje. Čím jsme starší, tím více nám ubývá sil, ale na druhé straně lépe známe sebe a své potřeby a snáze dokážeme najít to, co nás opravdu zajímá a naplňuje. Právě to je ten správný směr, kam mířit v rámci dalšího rozvoje.